Na křídlech víly

Jaj, na ten nezapomenu, protože jsem měla pocit že, jsem se barevně zbláznila a bylo mi všechno jedno. Barvy lítaly a odrážely se od podlahy na televizi a gauč a já byla ve slastném rauši…. první vrstva byla „maxi splash“ a v pravou chvíli se vrátil syn František ze školy a jeli jsme se najíst do Indické restaurace – „této fázi říkám, že je obraz v troubě“ – obraz schnul několik hodin a já jsem se chodila zvídavě dívat, jak tahle extáze dopadne. Jedno ráno jsem si k plátnu pozvala vílku-panenku, která u mě bdí, když spím a posadila jí na plátěného koníka (viz.foto z průběhu malování). Během malování jsme si spolu povídaly. Křídlo vílky se v jemném tajemství poodhaluje v levém rohu obrazu. Celý průběh byl v duchu objevování a poznávání, nová etapa v mém vyjadřování se barvami.