VEZÍROVA HŮL

Proč zrovna vezírova hůl, ikdyž si ted´sama kladu otázku jak jí chci tou finální verzí obrazu obhájit, ale nemyslím si, že je to směrodatné…věřím v první impuls a pohnutku a nepřipouštím si jak se forma tváří. U mě je tento impuls spojený s mým dětstvím kdy se ke mně při hře na písku přidával tichý – milý – obrovitánský společník, který v mých matných vzpomínkách připomínal egyptského prince či vezíra, ale na tu hůlku si pamatuji celkem dobře — takže ahoj můj dávný příteli, věřím že tě zase někdy potkám.