O mně

Svou tvorbu vnímám jako řadu každodenních poznámek.

Tyto poznámky často zachycují to, čemu říkám zdánlivě obyčejné činnosti – třeba procházky se psem. Nezáleží na ročním období: příroda neustále vysílá podněty v podobě tvarů a barev, které si ukládám do podvědomí. Například plavání je pro mě prostředím, kde si při každém ponoru načrtávám nápady na nový obraz nebo na další vývoj rozpracovaného plátna. Mou tvorbou neustále pulzují emoce a přidávají další vrstvu energie, kterou k sebevyjádření potřebuji. Z těchto každodenních podnětů vzniká archiv, ze kterého čerpám v ateliéru. Tam spolu s barvami vytvářím prostor pro fantazii těch, kdo rádi hledají tvary v oblacích, pozorují plameny a přáli by si z nich umět vyčíst příběhy. Abstrakce se tak pro každého nového diváka stává jeho vlastním příběhem.

Jedna z mých výstav se jmenovala „Instinktivní nutkání“. Mým nutkáním je tvořit barvou na plátně. Než začnu, nepotřebuji konkrétní plán; tvořím, protože mě fascinuje samotný proces, při kterém mohu prožívat a objevovat něco nového. Všimla jsem si, že nejuvolněnější jsem při první vrstvě barvy, a do tohoto stavu se vracím i při dalších vrstvách. Být co nejuvolněnější je moje osobní zásada a podmínka autenticity toho, co tvořím. Nejlépe se cítím, když to, co na plátně vzniká, vychází z nitra a rozum celý proces jen jemně doprovází.

Během první vrstvy pozoruji, co se na plátně děje – tu chvíli přirovnávám k surfaři, který sedí na břehu a čeká na vlnu. Vlna představivosti přijde, naskočím na ni a přesně vím, jak poplyne moje další gesto a jakou barvu namíchám. Používám geometrické i organické tvary, které vidím v přírodě. Nejsem konceptuální umělkyně a nezabývám se provokativními tématy, která mají vyvolávat zamyšlení. Má tvorba je především oslavou přírody a radosti z jejího pozorování.

Životopis

Lucie Svoboda se narodila v roce 1972 v Liberci. Kreslí a maluje od raného dětství a jejím nejoblíbenějším námětem byl svět hmyzu. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, obor skleněný šperk, pod vedením Zdeňky Laštovičkové. Po škole ji cesty zavedly mimo obor: díky italštině, kterou se naučila, pracovala jako překladatelka. V roce 1997 začala pracovat v cestovním ruchu a až do roku 2016 působila jako manažerka v řetězci pětihvězdičkových hotelů Alchymist Luxury Group. V roce 2005 znovu ucítila vůni plátna a barev a od té doby se k umění pomalu vracela. V roce 2016 vyměnila kariéru hotelové manažerky za dráhu zapálené abstraktní malířky, což se časem ukázalo jako jedno z nejlepších rozhodnutí jejího života. Její obrazy jsou součástí soukromých sbírek po celém světě.